Vyšehrad 1905
Československá historie pod skleněným dohledem
Příběh dubových parket se začal psát na začátku dvacátého století. Své místo si našly v činžovním domě naproti pražskému Albertovu. Nechaly po sobě procházet mnoho příběhů, přivítaly stovky návštěv. Ty nejváženější po nich přicházely za československým politikem a poslancem Národního shromáždění republiky československé. Naslouchaly tak politickým plánům Rudolfa Laubeho, který v domě dlouho žil, a jeho kolegů.
V domě a nad parketami se tak připravovalo a prodiskutovávalo několik dobových zákonů. V roce 1921 to byl Zákon o pojištění dělníků pro případ nemoci, rok před tím připravil Rudolf ve své pracovně Zákon o požitcích válečných poškozenců. Rudolf Laube, v civilním povolání úředník nemocenské pokladny krejčovské v Praze, byl ve společnosti velice vážený a to díky Revolučnímu národnímu shromáždění, což by byl nejvyšší zastupitelský a zákonodárný orgán v době vzniku Československa v letech 1918–1920. Shromáždění bylo něčím na tu dobu nevídaným. V parlamentu zasedali totiž jen poslanci české a slovenské národnosti, němečtí politici měli smůlu. Parkety tak byly svědky vytváření začátku české historie.
Na parketách je patrné, že byly vyráběny ručně - jsou bez znatelných drážkách po strojích. Nebyly často přebroušené a díky překrytí jinými parketami stárly v klidu ve spodní vrstvě. Časem dokonale upravený materiál jeví takové známky stáří, že jsme se rozhodli povrch nebrousit a jen kartáčovat - nechceme parkety připravit o jejich dokonalost a příběhy, které vypráví.
A právě proto, abychom uchovali jejich krásu a jedinečnost, musejí pod sklo. Proto je deska stolu překryta kaleným, šest milimetrů vysokým sklem, které vyniká svou odolností. Sklo je decentně obrandované v pravém spodním rohu. Parkety jsme neošetřovali olejem, protože jsou dokonalé tak, jak jsou. Pouze jsme je ochránili (proti škůdcům a vodě) dvěma vrstvami matného laku Parkettlack.
Další příběhy
